Cesta z Ukrajiny do Gruzie trajektem není žádná procházka růžovým sadem. Fotr na tripu nám prozradil, co čekat a na co se připravit. Tak vzhůru za dobrodružstvím a svačinu raději s sebou.
Trable s trajektem
Když musím naložit auto na loď, mám z toho vždycky kopřivku. Není to tak jednoduché, jako třeba kupovat letenku přes webové portály, co se předhánějí cenou. Víc naznačí moje peripetie s trajektem Oděsa-Batumi.
Webový portál ukrajinské společnosti Ukrferry sice nabízí možnost on-line bookingu, ovšem pouze pasažérům. S autem neuspějete. On-line booking provést nelze. Proto jsem zamířil v Oděse přímo do jejich sídla na prestižní adrese.
Usměvavý a sympatický pán se mnou na letitém počítači vyplnil vše potřebné. Následné placení však připomínalo únikovou hru. Šlo to jen v hotovosti a za pasažéry se dalo platit přímo u něj. K čemuž mi dal instrukce, kde najdu nejbližší bankomat. Auto se mělo platit zvlášť, a hlavně jinde. Poblíž přístavu Černomorsk v budově, která vypadala dost podezřele. Dal mi její adresu a nechal mě nafotit si ze svého počítače klíčová místa, jak se k ní dostanu, a hlavně, kde se později nalodit.
Přečtěte si také
Fotr na tripu radí: V Koločavě se bez problémů domluvíte česky
Ukrajinské bankomaty vydají maximálně 8 000 hřiven, takže potřebnou sumu 12 000 za pasažéry a 12 000 za auto vybírám natřikrát. Po zaplacení pasažérů dostávám cár papíru, což je dle slov usměvavého pána náš lístek. Žádné razítko. Nic. Ani doklad o zaplacení. Nicméně mu věřím a dle jeho návodu jedu druhý den k budově z fotografie, abych tam přesně ve 13:00 provedl platbu za auto.
Budova ve skutečnosti vypadala líp než na fotce, uvnitř o mně skutečně věděli a cár papíru byl opravdu lístek. Doplatil jsem auto a zamířil na shromaždiště před odplutím, které vypadalo jako sběrné místo migrantů.
Po zdlouhavé proceduře proclení a kontroly dokladů se dostávám zbitý jako pes po 5 hodinách na loď. Holky mají žízeň a hlad. V zóně odbavení se nedá koupit ani rohlík. Na lodi je vše zavřené. Milý steward mi sdělí, že nemám propadat panice, vždyť přece v 19:30 bude večeře.
Jdu do kajuty a proklínám všechny lodě světa. Holky se perou o poslední banán a zbytek rozlámaných sušenek.
Představa, že na týhle lodi strávíme 56 hodin, mě opravdu neuklidňuje. Víc o tom, jak to na lodi vypadalo, najdete také na stránkách autosalonu.
