Skip to main content

Vyškrábat se na nejvyšší skálu, naposledy se přesvědčit, že je vše nachystané, jak má být, odrazit se a hlavou dolů skočit. To není popis dramatické sebevraždy, ale sportu. Takzvaný BASE jumping si mezi Čechy získává na stále větší oblibě. Podobně, jako jiné dosud neobvyklé aktivity, které lze na horách v létě či babím létě provozovat.

Při BASE jumpingu se sportovec vrhá ze skal nebo budov a v pravém okamžiku musí roztáhnout padák. Zkratka B.A.S.E. vlastně vyjmenovává to, ze čeho nadšenci skáčou: building – budova, antenna – anténa, span – most a earth – země, skála.

BASE jumping vypadá parádně na videích na sociálních sítích, někteří parašutisté při něm nosí i speciální obleky, které se roztáhnou a skokan, který vypadá jako poletucha, jeho pomocí koriguje směr pádu. Ale je to sport velmi nebezpečný, který si vyžádal životy zhruba 500 lidí, mezi nimiž je i minimálně jeden Čech.

Jeho nebezpečnost dokládá i to, že není možné se při něm pojistit. „Je tak nebezpečný, že se na něj nevztahuje ani připojištění na rizikové sporty v rámci cestovního pojištění,“ varuje mluvčí Direct pojišťovny Maťašeje.

Běhání a skákání po skále

O něco méně nebezpečný je rope jumping, který už pojistitelný je. „Patří ale mezi rizikové sporty. Pokud ho tedy někdo plánuje vyzkoušet, měl by si v rámci cestovního pojištění sjednat připojištění rizikových sportů,“ dodává Maťašeje.

Člověk se při tomto sportu opět vrhá ze srázu vysokého několik desítek metrů. Ne sice po hlavě, ale ve vodorovné poloze čelem k zemi. Je jištěný lanem, takže v podstatě běží či skáče po stěně. Délku kroků či skoků si koriguje držením a pouštěním lana.

Ale jde to ještě rychleji. Nejen v horských střediscích si lidé užívají flying fox, což je další atrakce, která vyžaduje rizikové připojištění. Člověk se při ní nechá břichem dolů připevnit do postroje zavěšeného na lanu mezi dvěma kopci a vydá se na stovky metrů dlouhou cestu, při níž překonává rychlost 100 kilometrů v hodině nad loukami i lesy a skutečně si tak může připadat jako letící kaloň (právě tomuto zvířeti se anglicky říká flying fox).

Jedna z nejdelších a nejrychlejších tohoto druhu na světě leží poměrně nedaleko – uprostřed Salcburských Alp v rekreační oblasti Saalfelden Leogang. Zájemci včetně rodin s dětmi se mohou prohnat 143 metrů nad zemí po dráze dlouhé 1,6 kilometru rychlostí až 130 kilometrů v hodině.

Putování horskými potoky a řekami

Naopak pro rodiny s dětmi rozhodně není vhodný další rizikový sport – canyoning. Ten se trochu podobá horolezectví, jenže lidé se pohybují dolů. A hlavně trasa vede horským potokem či říčkou, což vyžaduje opravdu dobrou kondici a velkou šikovnost. Sportovci při něm musejí slaňovat skalní stěny včetně vodopádů, plavat či brodit se v prudké a chladné vodě, skákat do tůní a jezírek, přelézat balvany a kmeny stromů či dostávat se přes prohlubně pomocí lana.

Sport má kořeny už v 19. století, kdy byl spíše nutností pro různé průzkumníky. Jako disciplína se začal etablovat v 80. letech 20. století, u nás v 90. letech. Organizovaný je v Česku až od roku 2004. Nadšenci ho jezdí provozovat hlavně do Slovinska, Španělska a Itálie.

Snowboardování v létě

Kdo si chce i v létě na horách zavzpomínat na radovánky ve sněhu, může vedle tradičního travního lyžování zkusit i obdobu snowboardu. Mountainboarding je také docela mladý sport, který začali až v roce 1992 ve Velké Británii, Spojených státech amerických a Austrálii provozovat různí jezdci na jiných „prknech“ – tedy hlavně skateboardisté a snowboardisté.

Sami začali svá prkna se čtyřmi velkými koly navrhovat a stavět, někteří si na jejich výrobě později založili byznys. Ve sportu se postupně začalo i soutěžit a už v roce 1998 jej provozovalo kolem milionu lidí. V Česku je mountainboarding deset let a obliba tohoto rizikového sportu stále roste.

Turistika po skalních a horských terénech

Hory samozřejmě nabízejí i už obvyklejší sporty a zábavy. Ti, které už nebaví tradiční turistika, ale necítí se na některý z lezeckých sportů, mohou volit zajištěnou cestu – tedy sport známější pod italským názvem Via Ferrata. Jedná se o procházení náročným a špatně přístupným skalním či horským terénem, přičemž lidem pomáhá to, že je trasa vybavena jisticím ocelovým lanem, železnými stupy nebo dalšími pomůckami pro výstup.

Cesty jsou rozřazeny podle obtížnosti na kategorie označené písmeny A až F. „U obtížností A a B stačí lidem běžné cestovní pojištění. U vyšších kategorií je pak opět potřeba připojištění rizikových sportů,“ vysvětluje mluvčí Direct pojišťovny.

Komu už nestačí ferraty, může vyzkoušet některou z forem horolezectví. Z nich je v současnosti stále populárnější bouldering, tedy lezení na malých skalních blocích či nízkých skalách bez lana. Provádí se bez jistícího lana a je oblíbený pro svoji nenáročnost na vybavení i zkušenosti. I bouldering ale také patří mezi rizikové sporty.

Pozor i na vysokohorskou turistiku

Kromě extrémních sportů jsou pro pojišťovny rizikové ale i další aktivity. Například vysokohorská turistika, kdy se člověk pohybuje v nadmořské výšce nad 3 500 metrů nad mořem. I v tomto případě je potřeba si sjednat připojištění rizikových sportů.

A kromě toho mít i sjednaný dostatečně vysoký limit na léčebné výlohy. Budete pak mít jistotu, že za vás pojišťovna zaplatí například i výjezd a zásah horské služby. „Tento druh pomoci je u nás součástí pojištění a není potřeba ho nijak zvlášť připojišťovat. Cena takovéhoto zásahu se však může vyšplhat na statisíce korun. I proto klientům nabízíme možnost si vybrat neomezený limit, což znamená, že za ně zaplatíme léčebné výlohy, ať budou jakkoliv vysoké,“ dodává Maťašeje.


Přečtěte si také:

Pojištění na ferraty: Záleží hlavně na obtížnosti trasy


Autor Michal Kárný:

Mám rád texty, které jsou jednoduché, přehledné, odpovídají na všechny otázky a dobře se čtou. Pojišťovnictví není jednoduchý obor. V Directu se proto už od roku 2019 snažím o to, aby lidé, kteří mají zájem, díky mým textům rozuměli tomu, co mají pojištěné a kdy jim pojistka pomůže. Pomáhá mi v tom i novinářská praxe z Brněnského deníku Rovnost, kde jsem začínal jako redaktor, pokračoval jako editor a svoje mediální působení ukončoval jako šéfredaktor.

Komentář k článku