Pokud si myslíte, že se pojišťovnictví pojí až s moderní dobou, budete asi překvapeni, jak staré jsou první dochované známky toho, že lidé přemýšleli o možných ztrátách a o rozložení rizika během obchodování. Ano, nikoli lidské životy, ale obchod a přeprava věcí stály o počátků pojišťovnictví.
Už 3000 let př. n. l. rozdělovali staří Číňané zboží během svých obchodních cest v nebezpečných peřejích řek do velkého množství člunů, aby v případě potopení jednoho plavidla nebyla ztráta tak velká.
Ve starém Egyptě, 2500 př. n. l, zase uzavírali kameníci budující pyramidy dohody, ve kterých se zavazovali vybírat mezi sebou pravidelné příspěvky sloužící na pokrytí výdajů na důstojné pohřby.
Chammurapi, král starobabylonské říše, po němž zůstal jeden z nejstarších zachovaných zákoníků světa
Ze staré Babylonie, 2000 př. n. l. se zachovaly kamenné destičky, na nichž jsou záznamy sdružení majitelů velbloudů. Tato sdružení pojišťovala své členy proti ztrátám, jež s sebou nesla obchodní doprava provozovaná prostřednictvím karavan. Taktéž ze staré Babylónie z roku cca 1700 př. n.l. pochází první doložená metoda pojištění v historii lidstva. Přinesl ji Chammurapiho zákoník, na jehož kamenných stélách je vytesán systém rozkládající riziko ztráty mezi obchodníka a osobu, která obchodníkovi zajistila kapitál.
V antickém Řecku se kolem roku 400 před n. l. objevilo něco, co bychom mohli nazývat sociálním pojištěním – lidé, kteří byli v bojích za vlast zmrzačeni, dostávali odstupné.
Rozmach obchodu, řemesel a pojištění
K rozmachu pojištění, jaké známe dnes, došlo díky rozkvětu obchodu a řemesel, na přelomu 11. a 12. století. Řemeslnické cechy tenkrát zakládaly mistrovské a tovaryšské pokladnice, jejichž účelem bylo pojistit členy pro případ smrti, nemoci, živelní katastrofy i oloupení.
První dochovaná pojistná smlouva pochází z 13. 4. 1379 (jiné zdroje uvádějí datum 13. 2. 1343). Byla podepsána mezi Amiguetem Pinellem a Tomasem Grillem a za účasti notáře v italské Pise a měla ochránit loď a její náklad. V podstatě tak zahájila éru námořního pojištění. Piráti všeobecně měli velkou zásluhu na rozvoji pojišťovnictví, podstatná část pojistných smluv v historii vznikla kvůli nim, o těch prvních se zmiňovali už staří Féničané kolem roku 1000 př. n. l.
Za nejstarší pojistnou smlouvu z oblasti životního pojištění je považována smlouva o pojištění doživotního důchodu z roku 1308, uzavřená mezi opatem kláštera sv. Denise v Paříži a arcibiskupem kolínským. Ten vyplatil klášteru 2 400 livrů s tím, že mu klášter bude doživotně platit ročně důchod ve výši 400 livrů. (Podle odborníků se však spíše než o pojištění jednalo o obcházení církevního zákazu půjčování peněz na úrok.)
Námořní smlouva z roku 1777
První řádná pojišťovna na světě vznikla v Hamburku roku 1676 jako Generální požární pokladna. Požáry byly totiž jedno z největších trápení dopadající na hlavy obyvatel. Domy bývaly často dřevěné, střechy doškové či slaměné, není proto divu, že se historie moderního pojišťovnictví v Evropě vztahuje právě k ochraně proti požárům. Po Velkém požáru Londýna roku 1666 tak byla v roce 1680 založena i londýnská The Fire Office, první komerční (tedy neplacená z veřejných peněz) pojišťovna na světě.
A co české země?
Pojišťovací smlouva proti požáru z konce 18. století
Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky je doložena od konce 17. století, kdy se po mnoho let snažilo několik na sobě nezávislých politiků či právníků prosadit návrhy na zavedení povinného požárního pojištění budov. K realizaci však nikdy nedošlo. Neúspěšná byla i pokroková Marie Terezie, která po svém nástupu na trůn v roce 1740 vydala postupně několik patentů, kterými se zemským vládám doporučovalo, aby zakládaly ústavy pojišťující proti škodám z požáru. Narazila na odpor zemských stavů, které argumentovaly jednak neúměrným finančním zatížením obyvatel, jednak obavou z úmyslně zakládaných požárů, kdy by „darební občané“ svá zchátralá obydlí zapalovali a požadovali výstavbu nových po pokladně.
Císařskokrálovský privilegovaný, český, společný, náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav, od kterého se nepřetržitě odvíjí tradice českého pojišťovnictví, tak vznikl až v roce 1827. Název byl později změněn na První česká vzájemná pojišťovna (zal. r. 1827), Praha a od tohoto roku se datuje historie moderního pojišťovnictví u nás. Mimochodem, právě tato instituce zaplatila roku 1881 téměř 300 tisíc zlatých za škodu způsobenou požárem Národního divadla.
Během 19. století zájem o pojištění stoupal, díky čemuž se zpestřovala nabídka jednotlivých pojišťoven. Vznikaly nové druhy pojištění, z nichž mnohé už dnes působí lehce bizarně. Například úrazové pojištění předplatitelům novin, pojištění prohry v kartách, pojištění úmrtí v souboji, s rozvojem dělnického hnutí přišlo zase pojištění proti následkům stávek.
Od této doby už zájem o pojištění nikdy neupadl. Pojištění se ukázalo jako dobrá cesta, jak omezit strach a nejistotu, stejně jako zmírnit následky nečekávaných a nepříjemných životních událostí. Data průzkumu agentury STEM/MARK ale ukazují, že si Češi spíše než svůj život pojišťují raději své domácnosti. To, co tedy platilo před tisíci lety, totiž že se lidé bojí víc o majetek než o život, tak platí i dnes.
