Josef Vrtal z Autosalonu alias Fotr na tripu se přesouvá dál po Střední Asii do Kazachstánu a Uzbekistánu. I přesto, že ho na cestě kryje pojištění od Direct pojišťovny, musí si vždy na hranicích sjednat místní pojistku.
Fotrovi osobní zkušenosti
Bez peněz do hospody nelez a bez pojistky necestuj po Střední Asii. Už v minulém článku jsem se rozepisoval o situaci s pojištěním auta v Gruzii. Dnes mám aktuální informace z dalších dvou státu – Kazachstánu a Uzbekistánu.
Přečtěte si také
Fotr na tripu radí: Jak se zbavit strachu z Gruzie
Nikde nás zatím nečekala tak důkladná prohlídka jako po připlutí do přístavu v kazašském Aktau. Pětkrát kontrola pasu, dvakrát vyskládané auto. A pak to nejhorší, STRACHOVKA! Nebojte, nejde o nic z hororu, „strachovka“ znamená rusky pojištění.
Bez něj je v Kazachstánu policie schopna vysadit vás z auta a dát ho na odstavné parkoviště. Což se nám málem stalo. Pojistka se totiž nedala uzavřít přímo v přístavu, protože ve 3 hodiny ráno i po byznysu lačnící pojistný agent někde chrupkal. Tak nám byla dána rada, abychom si pojistku sjednali druhý den ve městě.
Nikdy nevíš, co se může stát>>
Ráno vstanu a jedu rovnou na pojišťovnu. Po cestě mě zastavuje policie a první, na co se ptá, je pojistka. Zachránilo mě jen to, že ukazuji telefon s navigací, jejímž cílem je pojišťovna.
Pojištění v Kazachstánu uzavřete on-line
Musím říct, že služby byly profesionální. Strachovka se dala uzavřít dokonce on-line, což je u Kazachů novinka, kterou bohužel pro cizince moc nekomunikují. Bereme ji na dva měsíce, protože z Kazachstánu po 5 dnech odjíždíme, ale za dalších 20 se vracíme zpět.
Asi po 10 minutách od uzavření pojistky mi přichází SMS, a to pozor, od policie, že moje pojistka byla zaregistrována. Spadla mi brada. Bohužel, jak jiné to bylo v Uzbekistánu.
Po cestách necestách>>
Cestujeme po dálnici>>
Milion uzbeckých sum
Po překročení hranic se na mě vrhají veksláci se štosy uzbeckých bankovek. Jen z folklóru měním zbytek kazašských peněz a posledních 80 dolarů. Dostávám na oplátku balík peněz hodný veksláka z 80. let na Václaváku. V přepočtu asi milion uzbeckých sum.
Uzbecký vekslák je spokojen, a tak mi hned poradí, že „strachovka“ se uzavírá v ubikaci za parkovištěm. Jdu tam. V místnosti podobné stáji vidím v koutě červený pult s kabely a počítačem. Bez nápisu. Odevzdávám pas a doklady. Pán mi trochu probere můj milionový štos bankovek. Na oplátku mi strčí do ruky něco s identifikačním číslem, co vypadá důvěryhodně, takže si myslím, že jsem pojištěn.
I přes tyto hrozné podmínky vím, že jsem udělal dobře. Dalších 350 km nebylo nic, ani benzinka, ani bankomat, ani restaurace, ani hotel. O signálu na mobil nemluvě. Pojistku bych tak uzavřel nejdřív ve městě Nukus. Kdyby se něco stalo, byl by jistě s místními policisty problém.
Bez pojistky ani ránu, protože když ji pak skutečně dáte, je to za ránu, ale finanční, časovou a naprosto zbytečnou. Až sem někdy pojedete (asi vás bude jako na prstech jedné ruky), doufám, že se vám moje zkušenosti budou hodit.
