ESG je fenomén, pod kterým si lze představit celou řadu věcí. V zásadě jde o zodpovědný a udržitelný přístup k investování a byznysu obecně. Samotná zkratka ESG je složena ze slov Environmentální, Sociální a Governance, což značí, že obsahuje velké množství témat velmi širokého záběru. ESG je také metoda, pomocí které firmy formulují své udržitelné obchodní strategie a efektivně naplňují stanovené cíle. Vysoké ESG skóre je důležitým kritériem nejen pro investory, ale i pro samotné firmy, jelikož jim otevírá dveře například k výhodnějším úvěrům.
Pod zkratkou ESG se toho tedy skrývá opravdu hodně. Proto vznikl tento rozhovor. Lenka Krákorová a Andrea Šustrová mají totiž v Directu vše, co pod ESG spadá, na starosti.
ESG je zkratka, která, domnívám se, řadí lidi do dvou extrémů: buď je toto téma vůbec nezajímá, nebo v nich vyvolává divoké vášně. Zajímalo by mě, kolik lidí ve skutečnosti dokáže říct, co tato zkratka vůbec znamená. Jak byste ESG definovaly vy?
Lenka: Já ráda říkám, že ESG není nic jiného než nějak pojmenované zásady ohleduplnosti, slušnosti a respektu, který máme jak sami vůči sobě, tak vůči prostředí, ve kterém žijeme.
Andrea: Myslím, že samotné zkratce ESG běžný člověk nerozumí, protože je primárně používána v byznysovém prostředí. Mezi veřejností jsou běžnější pojmy jako „udržitelnost“ nebo „společenská odpovědnost“. Pro mě ESG znamená, že každý podnik má nějaký vliv na svoje okolí a na lidi, kteří pro něj pracují. A jedním z úkolů firem, institucí a vůbec všech organizací je, aby se nějak o ten svůj vliv zajímaly a nebyl jim lhostejný – i třeba ten negativní, který svou činností způsobují.
Jak vy dvě jste se k tomuto tématu dostaly? Ptám se, protože všichni jsme si coby malé děti přáli být kosmonauty a zpěvačkami, ale nikdy jsme neslyšela, že by nějaký capart chtěl dělat někde ve firmě ESG…
Andrea: Doufám, že tohle se brzy změní a časem si to lidé přát budou. 😊 Já jsem chtěla být veterinářkou, ale nakonec jsem vystudovala zemědělku a skončila jako inženýr zootechnik, což je paradox, protože z pohledu ekologie je tohle odvětví to největší peklo – minimálně co se týče emisí z chovu zvířat. Studovala jsem to skoro deset let a až téměř na konci mi díky studiu v zahraničí došlo, že s tímhle oborem nesouzním, není mi blízký a ty praktiky, které se tam dějí, mi jdou proti srsti. Takže jsem se začala poohlížet po něčem jiném. Chtěla jsem zůstat v oboru, ale v nějaké alternativnější rovině. Začala jsem stáží v neziskovce Kokoza, kde jsem nakonec i čtyři roky pracovala a řešila kompostování, pěstování ve městě a bioodpady. Pak jsem dělala konzultanta, kdy jsme pomáhali firmám na jejich cestě k udržitelnosti. Tady jsem si uvědomila, že potřebuji nabrat víc praxe a zkušeností z byznysu a chtěla jsem být přímo v jádru dění nějaké firmy, kde mohu skrze své síly aspoň trošičku zlepšit svět. Dělat věci, které mají hlubší smysl. A tahle touha mě nakonec přivedla do Directu.
Lenka: K těm dětským přáním stát se kosmonautem… Myslím, že už dávno nežijeme ve světě, který je pojmenovatelný přesně těmi profesemi typu učitelka, svářeč nebo zahradnice. A s tímhle faktem dnes všichni tak trochu válčíme. Firmy hledají slovník, kterému budou lidi rozumět, a lidi zase hledají, kde by uplatnili něco z toho, co umí a co se ale těžko škatulkuje do toho klasického a konvenčního pojmenování. Pod „jsem doktor“ si všichni umí něco představit, pod „dělám ESG“ ne. Svět kolem se prostě proměňuje, ESG před pár lety ještě neexistovalo, takže to ani nešlo mít to jako svoje vysněné povolání. A já ESG vlastně ani nevnímám jako obor.
A jak tedy vypadala tvoje profesní dráha před Directem?
Lenka: Sedm let jsem pracovala v Impact Hubu, což je cowork a také firma, která se zabývá kultivací podnikatelského i nepodnikatelského prostředí u nás a dělá to mimo jiné i prostřednictvím tzv. akceleračních programů. Já tam dostala možnost si jeden takový akcelerační program od píky vymyslet a když jsme řešili, co svět kolem nás potřebuje a co potřebujeme my, napadlo nás, že chceme program, který by podporoval a rozvíjel projekty právě z oblasti životního prostředí. Takže tohle byl můj začátek. U životního prostředí už jsem zůstala a udržitelnost – byť to slovo nemám ráda – jsem si vybrala jako svou další cestu. A jak jsem se ocitla v Directu? V jednom koučovacím výcviku jsem se potkala s Martinem Frkem a ten mi vysvětlil, že Direct je úplně boží firma, která přesně tohle potřebuje a já řekla, tak jo, tohle je ono.
Proč nemáš ráda slovo udržitelnost?
Lenka: Protože už z něj mám osypky. Zneužíváme ho, kudy chodíme, dnes to má na sobě kdejaký produkt, proces i služba a nikdo si pod tím vlastně neumí nic moc představit. Schválně – co si pod tímto heslem představuješ ty?
Nejsem schopná to přesně definovat, nepředstavím si nic, musela bych googlovat…
Lenka: A přesně proto to slovo nemám ráda. Přijde mi to jako obrovská zkratka, stejně jako slovo „zelený“ – pod tím se taky schová cokoli. Tím, jak tato slova nadužíváme, proti nim získáváme rezistenci, snižuje se nám vůči nim citlivost a snadněji si na ně vypěstujeme alergii. Proto mám slova „udržitelnost“ plné zuby a když mluvím o tom, co dělám, používám mnohem radši třeba „ohleduplnost“, „respekt“ a „zodpovědnost“. Protože si fakt myslím, že tyhle hodnoty jsou klíčové a kdyby se nám podařilo promítnout je do našeho každodenního života, nepotřebovali bychom mluvit o udržitelnosti. Když děláme věci zodpovědně a ohleduplně, jsou pak možná udržitelné automaticky.
Andrea: „Udržitelnost“ je dnes takový buzzword, pro lidi totálně nesrozumitelný. A to mě mrzí i štve zároveň, protože nejen, že se pod to schová cokoliv, ale zároveň i každý člověk si pod tím představí něco jiného. Nedávno u nás proběhl výzkum mezi širokou veřejností, kde jeden z výstupů bylo, že téměř polovina Čechů nerozumí pojmu „udržitelnost“ nebo neví, co si pod tím představit. A to je vlastně část naší práce – nějak jednoduše a srozumitelně prezentovat, co to znamená a o co vlastně jde. V této souvislosti mě napadá třeba i to, že plno lidí z mého okolí reálně nechápe, čím se živím. Připadá jim to jako nějaké sci-fi z budoucnosti, a to je pro mě impulz to zkoušet pořád dál a třeba i jinými způsoby, což je, upřímně, občas dost vyčerpávající. 😀
Lenka: Když svou práci vysvětluju malým dětem, říkám, že se starám o to, aby, až budou velké jako jsem teď já, mohly žít stejně hezký život, jako žiju já dnes.
Tím se ovšem dostáváme k zásadní otázce: jak tyhle věci komunikovat, jak je propagovat, když už jen vysvětlení zkratky ESG je takhle komplikované?
Andrea: O tom přemýšlíme denně. A myslím, že cesta je komunikovat tyto věci skrz skutky a činy, do kterých jsou lidi nějakým způsobem aktivně zapojení. Vysvětlovat ESG prostřednictvím akcí, protože pokud si lidé mohou na něco konkrétního sáhnout, něco si reálně zkusit a vidět výsledek, tak to pochopí lépe a rychleji. Tohle vnímám jako ten správný nástroj – člověk si něco vyzkouší na vlastní kůži, docvakne mu to a třeba v tom bude chtít pokračovat i v osobním životě – předávat to do blízkého okolí rodiny nebo přátel.
Lenka: Já tady vidím několik rovin. Za prvé – přijde mi strašně důležité znát potřeby lidí, se kterými se bavím, a aspoň něco málo vědět, abych byla schopna navrhnout, že můžou dělat něco jinak. Plus vysvětlit, že to nemusí být bolestivý proces. Já mám ráda, když je řešení nejenom ekologické – a mimochodem, pořád se bavíme jen o jedné části té zkratky, o tom „E“ – ale i ekonomické. Témata, která nabízejí něco šetrného vůči životnímu prostředí a zároveň lidem ušetří peníze, jsou skvělými otvíráky diskuse.
Druhá, a podle mě ještě palčivější rovina, je to, jak ESG dostat mezi lidi, pro které to není úplně přirozené téma. To je něco, s čím se potýká strašně moc odborných skupin. Já často říkám, že přesvědčujeme přesvědčené a určitě znáte takové ty situace, kdy se na různých konferencích potkáváte pořád s těmi samými lidmi. Jak tahle témata dostávat do širšího povědomí, mezi lidi, kteří se o tom vlastně bavit nepotřebují, to je za mě ten největší problém.
Dřív nebo později se ale o ESG bude muset zajímat každý, protože bude povinností. Je ESG už teď, v roce 2024, pro někoho povinné?
Lenka: Pokud mluvíme o nějaké povinnosti v souvislosti s ESG, tak se asi bavíme o nefinančním reportingu, případně o nějakých zásadách a ano, povinnost sledovat určité činnosti a jejich dopady a to vše potom nějak formálně reportovat, má v tuhle chvíli bankovní sektor. Ten ho dostal jako první.
Proč zrovna bankovní sektor?
Lenka: Protože součástí přemýšlení o tom, že se dřív nebo později budeme muset nějak postavit ke klimatické globální změně, je i myšlenka, že na budoucí řešení, na nějakou zelenou tranzici potřebujeme peníze. Z tohoto důvodu se začalo u bank, které mají největší vliv na to, co se v rámci financí schvaluje, kam se peníze investují a jaké technologie financují. Ale samozřejmě, jestli chceme, aby to celé dávalo smysl, pak je nutné, aby se to týkalo nás všech.
Andrea: Parametry, jakých firem se bude nefinanční reporting týkat podle počtu zaměstnanců, obratu a další, jsou odstupňované po letech. Některé firmy už jsou v ESG aktivní a třeba už dávno reportují, ale těch je menšina a jsou to buď velké korporace se zahraničními matkami nebo firmy s osvíceným vedením, které vnímá ESG jako příležitost. Cílem je, aby se ESG a s ním spojené povinnosti postupně dostaly ke všem, a to včetně malých rodinných firem. Mnoha z nich se vlastně ESG týká zprostředkovaně i dnes, protože už teď je mnoho z nich součástí dodavatelského řetězce velkých firem či korporátů a ty už povinnosti v souvislosti s ESG mají. A chtějí tím pádem po svých dodavatelích nefinanční aktivity vykazovat. S tím se musí opatrně, je třeba mezi firmou a jejími dodavateli najít balanc, abychom malé dodavatele svými požadavky nezahltili, ale zároveň, abychom byli schopni nějaké ty informace sbírat. Nicméně, systém je prostě nastaven tak, aby se jednoho dne kruh uzavřel a přimělo to k akci všechny.
ESG je záležitost jen Evropy, Evropské unie, nebo i zbytku světa?
Andrea: ESG se řeší na mezinárodní úrovni. Existuje řada mezinárodních klimatických dohod, které se snaží o celosvětovou ochranu klimatu a podmínek pro život. Z těch nejvýraznějších to jsou například konference COP, Pařížská dohoda nebo mezivládní panel pro změny klimatu IPCC. To znamená, že řešení ESG a klimatických změn není pouze agendou Evropské unie, což docela často slýchám, ale téma celého světa. Řeší to v Číně, v Americe, v Indii a dalších zemích, leadeři těchto zemí se potkávají na velkých konferencích a kladou na své státy klimatické závazky a cíle. Určitě to není ve všem tak idealistické, jak se může na první dojem zdát, a pokud se pustíte do detailnějšího průzkumu, narazíte na řadu pochybných výroků, rozhodnutí a jednání. Ve finále nám ale jde všem o to stejné: zachovat kvalitní a životaschopné prostředí, jak zmínila Lenka i pro ty, co tady budou po nás.
A co se týče samotné EU – na úrovni Evropské unie se bavíme například o Zelené dohodě (Green Deal) nebo o balíčku legislativních návrhů Fit for 55. Legislativa, kolem které je momentálně největší humbuk, je směrnice CSRD, kterou vydala Evropská komise. Nefinanční reporting, který je definovaný ESRS standardy postupně přichází v platnost pro firmy podle zmíněných kritérií. Od roku 2026 se bude týkat i nás v Directu a my se na něj už teď začínáme interně připravovat, abychom měli dostatek času, protože to bude pravděpodobně docela náročný proces.
Pokud zůstaneme doma v Evropské unii, pro státy v EU stanovuje pravidla nějaký orgán v EU…
Lenka: Evropská komise vydává legislativu, ve které se říká, co se má reportovat. Je nutno říct, že v tuto chvíli v sobě tato legislativa neobsahuje žádnou informaci typu „musíte dosáhnout takových a takových čísel“. V téhle fázi chce Evropská komise pouze vědět, jak na tom jednotlivé firmy jsou. Tedy – jak je to na vysokých manažerských úrovních se zastoupením žen, jak je to se zaměstnáváním hendikepovaných a co etické kodexy? Máte je napsané? Znají je vaši zaměstnanci? Teď jsme na úrovni „řekněte, jak to máte“. Ano, už i tahle fáze obsahuje nějaký záměr a nějaký cíl, obzvlášť v tom Éčku – dekarbonizovat, tzn. dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů, ale zatím to opravdu není tak, že by nám někdo říkal: „Ty, Directe, musíš do tří let dosáhnout takového počtu žen v boardu, tohoto počtu zaměstnaných hendikepovaných a takového snížení emisí.“ Často tady slyším, co všechno nám někdo zvenku diktuje, ale to se opravdu neděje. Neříkám, že časem třeba diktovat nebude, ale v tuto chvíli onen „diktát“ míří k tomu „Řekněte, jak a co děláte“.
V mé sociální bublině občas slyším, že se Evropa snaží za cenu ztráty konkurenceschopnosti zachránit svět, zatímco ostatní na to pečou a valí byznys hlava nehlava…
Andrea: …a jsou omezovány malé rodinné podniky, které to kvůli všem těm povinnostem neutáhnou a zkrachují… I já to slýchávám a je to často velmi emocionální debata. Za mě jsou to ale extrémní výroky, protože celý ten systém týkající se ESG se ještě ani pořádně nerozjel, zatím tady v podstatě nic moc dodržovat nemusíme, ale už naříkáme a hledáme výmluvy. Určitě nechci zlehčovat náročnost celého procesu, ale je to prostře změna a ty jsou většinou náročné a na začátku bolestivé, na konci ale přinášejí své ovoce. Všichni přece víme, že tu máme nějaké globální klimatické problémy, které nejsou jen na bedrech Evropské unie. Máme na to data, kvalitní vědecké studie a jedeme v tom všichni, celá planeta a některé země jsou v udržitelných strategiích dál než my tady v EU. Cítím potřebu tohle zdůraznit, protože to hodně slýchám, že se my tady v Evropě omezujeme a snažíme se a ostatní země na to kašlou. Ono to tak úplně není, i ostatní země, a je jich většina, mají své závazky.
Jaké zahraniční firmy jsou inspirací a vzorem v ekologii a udržitelnosti?
Lenka: Na první dobrou mě napadá třeba americká outdoorová značka Patagonia, která vyrábí turistické oblečení. Její zakladatel převedl vlastnictví společnosti do charitativního svěřeneckého fondu a veškerý zisk, který firma neinvestuje zpět do svého rozvoje, jde na boj s klimatickými změnami. A mimochodem, Patagonia je firma, které z oné zkratky ESG neřeší jen to Éčko, ale velmi intenzivně i S-ko. Při posledních amerických volbách dostali všichni její zaměstnanci volno, aby mohli jít volit, z čehož plyne, jak je ten záběr a přemýšlení firmy komplexní. A mimochodem, i když je pro nás Patagonia taková vlajková loď inspirace, ani ona není stoprocentní, což nijak neskrývá. Naopak – její lidé nahlas říkají: „Ano, my toho hodně děláme, ale hej, lidi, my pořád ještě objednáváme nějaké komponenty v Číně, protože to zatím neumíme jinak.“ Tahle transparentnost je skvělá, protože lidé běžně chápou téma udržitelnost jako buď všechno, nebo nic – a nic mezi nemá cenu. Ale to je cesta do pekla. Pojďme to dělat nejlíp, jak to jde, v kontextu, ve kterém teď aktuálně žijeme. A tyhle mantinely má každá firma někde jinde, což je naprosto v pořádku.
Andrea: Účelem našeho snažení není všechno vypnout. Nikdo nechce, abychom tady zkolabovali. Smyslem je hledat balanc a brát při tom ohled na okolí, nemít klapky na očích a nedělat byznys stylem „já tady teď točím prachy a po mně potopa“. Což je takové myšlení z devadesátek, které, chápu, mělo nějaké příčiny a důvody, nicméně dnes přicházejí nové generace, které o byznysu přemýšlejí jinak a chtějí do něj přinášet nové prvky a aspekty.
Pokud mám dát příklad zahraniční firmy, tak jednoznačně souhlasím s Patagonií, to je pro mě love brand 😊. Dál mě baví třeba IKEA nebo Skanska. Ale je super, že máme i spoustu úspěšných a inspirativních českých firem.
Ono to myšlení v devadesátých letech mělo skutečně, jak říkáš, nějaké své důvody. A já k tomu s dovolením přidám ještě jedno vysvětlení, které se týká mé generace a faktu, že se lidé 50+ tak nějak všeobecně stavějí k tématům jako je klimatická změna a co s ní v lepším případě chladně, v horším odmítavě. Důvodem může být i to, že jsme byli nějakým tím neštěstím strašeni od malička. V osmdesátých letech nám říkali, že v roce 2000 už nebude planeta Země existovat. Vznikala hnutí jako např. Brontosaurus, Děti Země a mnoho dalších a od těch všech jsme neustále poslouchali, že do dvaceti let dojde ropa, vymřou včely a civilizace se zhroutí v nekonečných válkách a ekologických katastrofách. Divíte se, že se k dalším informacím podobného typu stavíme apaticky? Už zase, po stomilionté, nám někdo říká, že se blíží Armageddon…
Lenka: Já na motivaci strachem nevěřím a vždycky se snažím motivovat jakkoli jinak, jen ne strachem. Dělat něco ze strachu je špatně. Ano, kolem nás jsou nějaké hrozby, které jsou podpořené daty, což je pro mě nevyvratitelné, ale ruku v ruce s tím jde fakt, že dnes žijeme v nejlepší možné době – jen si to často neuvědomujeme. Víme, že dnes máme celosvětově nejvyšší proočkovanost na vážné choroby, co kdy byla. Celosvětově největší procento dívek chodí do škol. Elektřina je dostupná nejvyššímu počtu lidí, jakému kdy byla. A co se týče tématu, o kterém mluvíš, myslím, že se s ním dostáváme do roviny eticko-filozofických diskusí, na které já sama nemám odpovědi. Má například Evropa se svým obrovsky vysokým životním standardem právo říkat Africe, aby se upsala k dobrovolné skromnosti, protože jinak přijde celá planeta na buben? Můžeme chtít po lidech v jiných zemích, kde nežijí na tak vysoké úrovni jako my, aby se vzdali aut a nelétali dvakrát ročně na dovolenou? Máme na to právo? S těmito, a s mnoha dalšími, otázkami, které překračují téma udržitelnosti a ekologie vůbec, se dostáváme do roviny světonázoru a tam je hledat shodu ještě mnohem těžší.
Nicméně když se vrátím k tvé otázce, totiž proč bychom měli dnes věřit nějakým tvrzením, která už jsme slyšeli tolikrát, pak odpovím – protože dnes máme na všechna varování data.
Zpátky ke zkratce ESG. Chápu správně, že tato zkratka toho zahrnuje hodně moc, třeba i téma pomalé módy? Nekupujme si něco, co někde daleko vyrobil špatně placený člověk v hrozných podmínkách, díky čemuž to my tady na druhé straně planety máme laciné?
Lenka: Ano, a i proto je téma ESG tak špatně vysvětlitelné a uchopitelné, protože je prostě strašně obsáhlé. I my občas tápeme a říkáme si – co teď a co potom? A přišly jsme na to, že má smysl podívat se, co děláme a na co máme vliv. Pomalá móda do ESG patří, ale v prostředí Direct family se tohoto tématu dotkneme jen minimálně, není to náš byznys a nemá smysl se tím v rámci firmy nějak hlouběji zabývat. Pro nás je klíčová například mobilita, to je naše obrovské téma, velmi emotivní mimochodem. Pro Direct, stejně jako pro každou jinou firmu, má prostě smysl přemýšlet, jak naplnit téma udržitelnosti ve svých konkrétních oblastech, kterými se zabýváme a které se nás týkají.
Andrea: Je těžké odolat všem těm tématům, která do ESG patří, a proto si chceme pro každý rok definovat priority, jinak se úplně rozstřelíme. Zároveň chceme vést naši agentu v Directu tak, aby si pod tím lidé dokázala aspoň něco představit i v běžném života. Proto jsme vymyslely například ESG Talks, ve kterých se budeme snažit všechna témata z firmy a běžného života propojit. Ale nejenom to. Chceme dát prostor debatám, aby se mohli Direcťáci, které ESG zajímá, na cokoli zeptat. Jak neplýtvat potravinami, jak nakupovat lokální suroviny, jak třídit… Hledáme prostě nějaké styčné body, nějaká propojení a zároveň chceme hledat prostor pro nová témata.
Co může udělat Direcťák, pokud ho toto téma zajímá a chce se do něj nějak zapojit?
Lenka: Dát nám vědět, že je pro něj nějaké téma srdcovka, že o něm hodně ví a rád se o něj s Directem podělí. Direct je hodně rozkročený, jak v byznysu, tak i tím, že má víc poboček. A my nejsme expertky na všechno a nemůžeme být pořád všude. Takže je třeba, aby se přidali i další lidé. Bez vás a vaší expertízy na dílčí témata to nezvládneme.
Andrea: Nabídnout nám svůj čas, to je ta nejdražší veličina. Chcete se zapojit? Staňte se třeba ESG ambasadory. Direct family má mnoho podob a byznysů, a to je pro nás velká výzva. Proto aktivně hledáme ESG ambasadory, kterým bude třeba některé z našich témat nebo projektů blízký a pomohou nám ho ve firmě rozšířit nebo táhnout ať už na krátkodobou spolupráci, nebo s námi bude na delší období.
Lenka: Každý z nás může o těchto tématech mluvit. Bylo by super, kdyby se z toho stalo běžné téma rozhovorů doma v rodinách, mezi kamarády, v hospodách… Pokud je pro nás respektující a ohleduplný přístup přirozený, mluvme o něm. I tak ho dostaneme tam, kde přirozené ještě není a kde vůči němu panují předsudky nebo až odpor.
Oceníme také zprostředkování kontaktů na lidi, kteří mají nějakou expertízu, kterou my ne. Strašně nerada totiž dělám věci, které už přede mnou někdo zkusil a došel k závěru, že je to slepá cesta. Moc by mě potěšilo, kdyby někdo z Directu řekl: „Hele, v téhle firmě mám kontakt na člověka, který tam má na starosti odpadové hospodářství“ nebo: „Mám kamaráda, který je expert na elektromobilitu, má velké zkušenosti, nechcete se s ním potkat?“ A my velmi pravděpodobně řekneme ano.
Může být udržitelnost, ESG, ekologie pro firmu konkurenční výhodou?
Lenka: Může. Mně osobně je ale spíš bližší princip spolupráce a sdílení dobrých zkušeností mezi firmami. Principy ESG neaplikujeme primárně proto, abychom vydělali víc než jiní, ale proto, abychom se měli dobře. Všichni. Nejenom my, naše generace, ale i ti, kteří teprve vyrůstají, případně na tenhle svět teprve přijdou.
Andrea: Do určité míry ano, ale není vhodné to dělat čistě pro tento účel, protože to nebude dlouhodobě udržitelné. Je fajn do toho jít co nejupřímněji a věřím, že se nám to časem bude vracet v daleko širší podobě, než si třeba teď dokážeme představit.
LENKA KRÁKOROVÁ
Vystudovala jsem andragogiku a personální řízení. Brigády během VŠ mě ale přivedly do marketingu, ve kterém jsem pracovala více než 10 let. Zaplaťpánbůh za 5 let v Monetě (tehdy ještě GE Money Bank), tahle zkušenost mi pomáhá lépe rozumět třeba zrovna byznysu pojišťovny. 😊 Dlouholeté působení v Impact Hubu mi zase dalo vhled do sociálně prospěšného podnikání a jeho možného rozvoje. Mimo práci mám moc ráda hory, vřele doporučuji třeba italský trek Alta Via. Zajímají mě také témata osobní spokojenosti; koučuju a fascinuje mě, kolik potenciálu v sobě každý z nás má.
ANDREA ŠUSTROVÁ
Od malička jsem měla ráda zvířata a přírodu, a tak moje cesta vedla na střední veterinární školy a ČZU v Praze, fakultu tropického zemědělství. Po studiu v Kodani, kde jsem se prvně setkala s tématem udržitelnosti, jsem se rozhodla konvenční zemědělský systém opustit a hledat něco jiného. Přes práci v jazykové škole, v neziskovce a jako konzultantka udržitelnosti jsem došla do Directu, kde věřím, že můžeme věci kolem sebe ale i uvnitř měnit k lepšímu. Ve volném čase mě baví jóga, beachvolejbal, kolo, běžky prostě cokoliv, u čeho se můžu hýbat, okysličit mozek, být v přírodě a na závěr si dát pivo s kamarády. 😊 Ráda trávím čas v lese a baví mě i zahrada, respektive naše terasa, kde máme vyvýšené záhony s bylinkami, rajčaty a okurkami i kompostér se žížalami na bioodpad.
Autorka rozhovoru Alena Kastnerová:
Jsem copywriterka s více než dvacetiletou praxí. Tu teď uplatňuji ve svém psaní o pojištění: informace získané od svých kolegů-odborníků překládám do lidštiny, aby jim každý, kdo se o pojištění potřebuje něco dozvědět, dobře rozuměl. Jednoduchost a srozumitelnost je to, co se snažím pojišťováckým textům přinést. A nadto se je snažím čtenářům překládat tak, aby i oni viděli v pojištění to, co já: zajímavý a sexy obor. 😊
